Kontrolovaná četba

Program DK/IB (Důležité knihy / Important books) je program kontrolované četby a jeho role v liberálně koncipovaném studijním programu je významná, neboť zejména odtud čerpá student látku pro přípravu nejen ke třem souborným zkouškám: z filosofie, historie a společenských věd (SAFM, EDK, SVIP), ale i k ostatním studijním povinnostem a pro bakalářskou práci.

 

Všechny DK/IB jsou vypsány v nabídce kvalifikačního modulu a mají podobu semestrálních kurzů. Student tedy již na začátku semestru musí zvážit, které DK/IB v průběhu semestru zpracuje, a vybrané DK/IB si musí stejně jako jiné kurzy zapsat.

Atestace kurzu spočívá ve vypracování referátu, eventuálně konspektu knihy a následné obhajobě při kolokviu.  V sylabu každé DK/IB někdy učitel upřesňuje své speciální požadavky, jak knihu zpracovat. Jinak se obecně držte Doporučení prof. Jana Sokola o tom, jak referát nebo konspekt napsat. Text najdete v sylabu každé DK. Zároveň můžou být u jednotlivých DK specifikovány podmínky, do kdy je nutné referát odevzdat, případně kdy se uskuteční kolokvium apod. Obecně však platí, že referáty odevzdané do konce výuky (v zimním semestru) či do konce června (v letním semestru) budou opraveny tak, aby mohlo do konce zkouškového období proběhnout kolokvium. Referáty odevzdané během zkouškového období (v případě letního semestru dokonce až po 30. 6.) mohou být se souhlasem vyučujícího odkolokviovány do konce zkouškového období daného semestru. Toto řešení  však není nárokové a záleží na možnostech vyučujícího a individuální domluvě s ním. Vyhněte se proto, pokud možno, tísnivým situacím vzniklých odesláním referátů na poslední chvíli a respektujte, že učitel také potřebuje čas na přečtení a posouzení.

Konspekty / referáty se odevzdávají a jsou posuzovány v Moodle. Student se tedy k příslušné DK/IB přihlásí i v Moodle. Konečné hodnocení kolokvia pak učitel zapisuje stejně jako atestace z ostatních kurzů do SIS.

 

 

DK/IB: Návod k použití

„Důležité knihy / Importent Books“ jsem nevymyslel, a tak je mohu chválit bez uzardění: je to skvělý nápad, jedna z věcí, které dělají naše bakalářské studium a na něž může být FHS právem hrdá. Proč? DK/IB totiž plní celou řadu velmi žádoucích funkcí, které by se jinak dělaly moc těžko:

  1. Vedou studenty k tomu, aby si zvykli číst a studovat, nejen sedět v lavicích.
  2. Umožňují studovat kdykoli a uvolňují jim tak časový rozvrh týdne.
  3. To je zvlášť důležité pro kombinované studium - ale kolik máme ještě studentů, kteří studium nekombinují s nějakým výdělkem?
  4. Radí studentům, co stojí za čtení, a vedou k tomu, aby četli věci „z první ruky“.
  5. Učí číst tak, aby jim z toho něco podstatného zůstalo – totiž humanitní vzdělanost.
  6. Tím kompenzují přirozený tlak učit se „jen na zkoušku“.
  7. Jsou vzácnou příležitostí k individuálnímu setkání učitele a studenta,
  8. a to v té nejefektivnější možné formě: student něco napsal a učitel to komentuje a kritizuje.

Vedle těchto zřejmých „efektů“ by ale dobře vybraný soubor DK/IB mohl dělat (a zčásti už dělá) ještě něco víc:

  1. Vytváří společný kánon vědění a myšlení, který studenty spojuje a zakládá něco jako myšlenkovou nebo hermeneutickou „školu“.
  2. Tím umožňuje diskusi a zakládá skutečnou „interdisciplinaritu“, kterou jsme si dali do štítu.
  3. Toto vzájemné porozumění a schopnost diskutovat a rozumět by ovšem DK/IB měly zakládat i mezi učiteli a studenty a také mezi učiteli navzájem.
  4. Protože mezi DK/IB rozhodně nepřevažují knihy učitelů FHS, nehrozí, že by se z toho stala indoktrinace.

Pro praxi DK/IB z toho tedy plyne, že:

  1. Seznam DK/IB by neměl být příliš dlouhý.
  2. Neměl by se příliš rychle měnit.
  3. V ideálním případě by měl obsahovat knihy, které četli všichni učitelé fakulty, nebo aspoň velká většina.
  4. Jsou tedy na opačném pólu než četba k přednášce nebo k semináři, kterou si každý učitel určuje sám.
  5. Naopak patří mezi četbu k atestům, souborným zkouškám, které plní podobnou funkci studium propojovat.
  6. Proto by se na jejich výběru měli učitelé „interdisciplinárně“ domluvit a shodnout.
  7. Pak by také odpadla největší námitka, že někteří musíme opravovat příliš mnoho referátů: všechny by mohl opravovat téměř kdokoli a zátěž by se rovnoměrněji rozložila.

Kdyby byl mezi námi Kant, řekl by to dvěma formami „imperativu DK/IB“:

  1. „Mezi DK/IB zařadíš jen ty knihy, u nichž můžeš rozumně chtít, aby je přečetl každý.“
  2. „Kdykoli souhlasíš se zařazením knihy mezi DK/IB, chápeš to také jako závazek, že si ji přečteš.“

(Vidíte, k čemu je dobré, že jsme „všichni“ museli číst Kanta!)                                                                                                               prof. Jan Sokol