Osnova témat

  • Téma 1

    23. 10. 2013 mezinárodní konference Kánony kultury ve Střední Evropě: regionální jednota a národní rozdíly

    1) Definice kánonu kultury ve střední Evropě: 

    prof. Michel Masłowski

    prof. Petr Kyloušek

    2) Střední Evropa ze sociologické a historické perspektivy:

    prof. Jóhann Páll Arnason·

    prof. Miroslav Hroch

    doc. Csaba Szaló

  • Téma 2

    6. 11. 2013: doc. Jiří Musil Kolaps římské říše

  • Téma 3

    20. 11. 2013: Dr. phil. Pavel Himl Policie, moderní stát a Foucault

    V přednáškách z Collège de France z konce 70. let 20. století, vydaných pod názvem "Sécurité, territoire, population", se Michel Foucault zabývá mj. proměnami a vůbec vznikem moderní státní moci a s tím souvisejících institucí, vědění a praktik. Proměnou od "dobré správy" po "represivní aparát" prošel v této souvislosti mezi 16. a počátkem 19. století i pojem "policie". Cílem přednášky bude ptát se po místě Foucaultových úvah k policii a šířeji "gouvernementalité" při historickém výzkumu reforem státní a městské správy v habsburské monarchii v poslední třetině 18. století.

  • Téma 4

    4. 12. 2013: prof. Jiří Štaif Alternativní elity a nacionalismus v dlouhém 19. století

    K pojmu alternativní elity jsem dospěl, když jsem psal svou monografii na téma Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830 - 1851 (2005). Vycházel jsem přitom z konceptu, jenž předpokládá, že společenskou změnu lze uskutečnit v případě, v němž  stávající elity nejsou  schopny svou řídící rolí  úspěšně zaplnit  historicky proměnlivý prostor, v němž se odehrává společenské dění. Pokud se objevuje lákavá  nabídka neobsazených prostorů, pak vzniká šance, aby je zaplnily nové elity, jež se v případě úspěchu stávají alternativními vůči těm stávajícím.

    Alternativní elity se přitom musí legitimizovat nejen svými schopnostmi obsadit tyto mezery, nýbrž i svou schopností získávat pro "svou" věc dostatečnou společenskou podporu. Zpočátku může mít jejich počínání charakter hry, díky níž si nejprve ujasňují, o čem by měla vlastně být a posléze vymezují své "hřiště".  Pokud ovšem pro svou hru získají dostatečný počet "spoluhráčů",  pak  začne ve veřejném prostoru získávat na významu jako nová názorová, akční  a případně  společenská struktura. Pokud ji stávající elity nejsou schopny "dodatečně" kontrolovat, pak se pro ně stává více či méně delegitimizující mocenskou výzvou. 

    Za hlavní pole  seberealizace alternativní elity jsem v tomto případě považoval český národotvorný proces. Za limit její akceschopnosti pak její obezřetnou mentalitu, jež se projevila v revoluci  1848 - 1849. Později jsem si uvědomil,  že prostřednictvím fenoménu alternativních elit by bylo možno vysvětlit  i řadu dalších společenských změn např. v oblasti náboženství, ideologií a politiky, a to nejen v moderní době. K tomu srv. J. Štaif, Interpretationsprobleme der alternativen Konstruktion der tschechischen Nationalelite im 19. Jahrhundert. In: M. Řezník, L. Velek (eds.), Adelsgeschichte als Elitenforschung (2012, 49 - 57).